Vylet autem na jih od Perthu

Vypravu jsme planovali dlouho dopredu. Puvodne mel ridit jeden ze dvou Svycarskych spoluzaku od Zuzky, ale pak se to nejak nepovedlo a rozhodli jsme se vydat na cestu sami. Cilem bylo se podivat na zajimava mista na jih od Perthu, jako je napriklad "Plavani s delfinama v Bunbury", podvodni obzervator, "Majaky na konci sveta", krapnikove jeskyne, chozeni po vrcholcich stromu, mestecko Albany a prilehle utesy a jako posledni Wave rock (Kamena vlna). Vse se melo uskutecnit pomoci pronajateho auta z Perthu a popripade stanu. Vse dopadlo dobre, krome plavani s delfinama :).

Prvni den (Ocean, vodni observator, majak)

Rano kolem 7 zazvonil budik a my jsme si zacali rychle balit posledni dulezite veci. Na osmou hodinu jsme dorazili do mistni pujcovny aut jmenem Bayswater. Samotne predani klicku od auta a zaplaceni zalohy bylo rychle. Ale predani auta uz nebylo tak jednoduche. Dostali jsme auto s automatickou prevodovkou! Ocekavano bylo auto s manualnim razenim. Takze nezbylo nic jineho, nez si pockat na vyukovou lekci "jak se s tim jezdi". Necekane jsem pozdeji zjistil, ze manualni prevodovka by celou cestu jen komplikovala. Vyrazili jsme zpet pred barak, kde bydlime, a nalozili batohy a stan, na ktery stejne nedoslo.

Prvnich par kilometru bylo potreba mit porad na pameti, ze se jezdi po leve strane a taky jsme kvuli tomu parkrat zapomneli odbocit a vubec se vsechny reakce trosku prodluzovaly. Prvni misto kam jsme se chteli podivat byl Rockingham a delfini. Ale jak jsem jiz psal, ne vzdy se povedlo odbocit :). Dalsi delfini jsou udajne v Mundurahu, ale ani tam se nam nepovedlo odbocit. Kousek pred dalsim mestem bylo podle mapy asi deset kilometru dlouhe jezirko, tahnouci se podel silnice. Prekvapive, prvni odbocku jsme minuli a kolem druhe jsme take prosvisteli. Ale asi po kilometru byla krizovatka, takze jsme se mohli vratit. Jeli jsme velice uzkou silnickou mezi stromy az do male vesnicky. Pred nami se objevil prudky kopec nahoru, a za nim bylo videt jen ocean. Zajimava podivana, jako by silnice koncila primo ve vlnach. Ale nastesti tam bylo parkoviste a krasna plaz. Nicmene na koupani se nam zdalo prilis vetrno a chladno, ale smoceni nohou ve vlnach jsme neodolali. Jezero jsme se pokouseli najit, ale neuspesne, potkali jsme jenom jednoho plaza na slinici. O par desitek kilometru dal, v Bunbury, jsme odbocili vsad do mesta. Nasli nejake delfini centrum, ale jedina plavba za delfiny vyrazila pred dvaceti minutami, a tak jsme meli smulu. Podivali jsme se na nejakou vystavu o morskych zivocisich. Michal byl tak smutny, ze neuvidi delfiny, ze jsem mu musela koupit sosku delfinka. Nezdrzeli jsme se dlouho, pokracovali jsme dal na jih, smer Busselton.

Za par minut jsme dojeli do Busseltonu, kde jsme zastavili u informacniho centra a vzali nejake letacky. Chteli jsme se podivat do podmorske observatore. Jeli jsme nejakou rusnou ulici kdyz v tom jsme spatrili supermarket Coles. Zajeli jsme na parkoviste a sli si koupit banany, housky a salam. Salam jsme nemeli puvodne v umyslu kupovat, ale jeho vuni jsme neodolali. Pak jsme zajeli k parkovisti u more. Bylo tam dva kilometry dlouhe uzounke molo. Po koupeni listku do observatore jsme museli prekonat tuto vzdalenost. Ze brehu to tak daleko nevypadalo. Observator byla malicka, takova budka do more, kde jsme mohli koukat na ryby v mori. Dokonce jsme v dalce videli i delfina.

Nase cesta pokracuje smerem na Dunsborough. U pumpy jsme doplnili benzin v obave, ze dalsich nekolik set kilometru nepotkame pumpu, protoze podle mapy je prvni dalsi znacena az v Albany. V mape byli znacene jen non-stop pumpy, zatimco ve skutecnosti byla nejaka v kazdem mestecku.

Posledni vylet tohoto dne byl na majak. Po ceste jsme si zastavili. Bylo krasne na fotky. Ale neco jako by na pozadi desne smrdelo. Nemuseli jsme jit ani tak daleko a u silnice byl mrtvy klokan.
V tu chvili sme si zacali uvedomovat realne nebezpeci, ze nam take nejaky skoci pod auto.

Zastavili jsme na opustenem parkovistatku, kde nebylo ani kolo. Jenom cedule o tom, ze kdyz poradne zamkneme auto, tak se zlodeji bat nemusime. Vydali jsme se smerem na majak, ale po ceste byla odbocka do krasne buse. Tak jsme sli po znacene cesticce busi, a sli a sli a sli .... Pak to zacalo byt nudne a stejnou cestou jsme se zase vratili. Na zacatku byla totiz nenapadna cedulka, ze znacena stezka ma 135km. Australani maji opravdu jina meritka. Na druhou stranu vedla cesta kolem majaku. Videli jsme atrapu Pinacles, ocean a zapad slunce u ktereho jsme i jedli veceri. Kdyz jsme dorazili k majaku, tak byl uz pochopitelne zavreny a tak se slo zase do auta. Ale kdyz jsme se ohledli na cestu zpet, tak nam trosku zamrazilo. Asi 40 metru od nas stali dva klokani cerveni. Byli asi o neco vetsi nez my! Nastesti utekli a my jsme mohli jit.

Ted uz je tma a musime si najit nejake mistecko na prenocovani. Rano planujeme jit do krapnikove jeskyne a tak nesmime odjet moc daleko od mesta Margaret River. U nej jsou 4 nejznamejsi jeskyne. Po ceste nam skocil klokan do cesty, ale podarilo se bez nehody zastavit a pockat az odskace. Problem je v tom, ze neumi couvat a tak chvilku trva, nez se poskokama otoci a zdrhne. Jizda pokracovala az k odbocce na Lake Cave, coz je jeskyne. Tam jsme projeli brankou do autokempu a hned za ni zaparkovali a spali. Doufali jsme, ze rano odjedeme jeste pred tim, nez mistni ranger prijde vybirat vstupne.

Druhy den (plaz, Lake Cave, majak, vyskoke stromy, Walpole)

Probudili jsme se uz brzo rano se slunickem. Jednak nam byla celkem zima a taky jsme sli spat brzo. Jeskyne se otevirala az o par hodin pozdeji a tak jsme se sli podivat na prilehlou plaz. Na to ze to bylo kolem seste rano, tak tam bylo dost lidu. Dve auta turistu a nejaci surfari ve vode.

Pri prochazce po utesech jsme potkali spoustu zviratek. Byli tam predevsim krabi. Vzdy, kdyz jsme prelezli nejaky kamen, tak jsme na nejakem kamenu na slunci videli, jak prave nejaky krab spadl dolu, abychom ho nevykoukali. Nasli se i takovi, kteri nezdrhli a mame ho na fotce. Dalsi zviratko byl nejaky plaz. Uz jsme meli jednou tu cest ho potkat. Bylo to na opustene silnici, kdyz jsme vyjeli kus za Perth a pak taky v ZOO. Je asi 30cm dlouhy a jako zapesti cloveka tlusty.

Kdyz uz zacalo slunce prechazet pres kopec, tak se dalo odhadnout, ze uz cas trosku postoupil a muzeme se vydat hledat jeskyni. Nebyla daleko a museli jsme jeste cekat. Hodilo se to, protoze jsme jeste nejedli. Parkoviste bylo prazdne, tak jsme se ani nemuseli stydet, ze si budeme varit jidlo v esusu namisto drahe restaurace.

Pak prijelo 4WD auto s pruvodkyni a pak jeste nejake a mohli jsme si jit koupit vstupenky. Mezi tim se tam uz nashromazdilo nekolik dalsich turistu. Vstup do jeskyne vedl necekane z lesa. Vypadalo to trosku jako Mala Amerika na Berounsku bez jezirka. Ale jezirko cekalo uvnitr. Sesli jsme celkem asi 600 schodu dolu a pak pruvodkyne zacala postupne rozsvicet a popisovat co vidime. Byli tam i takove zvlastni krapniky. Vedli ze stropu a byli tenke asi jako spagety. Celou dobu jsme sli po cesticce podel jezera. Jezirko bylo pitne, ale obsahovalo hodne vapniku. Necekane jeho teplota nebyla tak ledova. Vlastne bylo celkem teple, ale uz nevim proc. Na konci jeskyne jsme si sedli na lavicku a bylo nam ukazano jak vypada tma a ze na konci je mozne videt trosku svetla u vychodu. Taky jsme meli pujcen do ruky velky kus pusvitneho krapniku. Po tu dobu co jsme sedeli, nam na dalku rozsvicela kolem ceho jsme sli. Vypadalo to uzasne, proste se v dalce najednou neco objevilo. Malem bych zapomnel na nejdulezitejsi ukaz v Lake cave, ktery tam je. Je to asi 6 tun tezka deska, ktera visi na krapniku nad vodou. Poprve jsem si toho ani nevsiml, ale po ceste zpet bylo videt jak skoro levituje nad vodou.

Pokracovali jsme dal na jih po pobrezi Margaret river az k Majaku. Nebyl to stejne nudny majak jako ten prvni. Z tohodle bylo totiz zaroven videt na Jizni a Indicky ocean. Vyhled tam byl jako vsude u vody, krasny. Svetle modra obloha a o neco tmavejsi modry ocean. K tomu sem tam nejaky sedivy utes a voda o nej rozbourena.

Museli jsme se kousek vratit po silnici a pak jsme zamirili primo smer Pemberton, to je narodni park. A co je tak zajimaveho? Sedesati metrove stromy, na ktere muzeme vylezt. Ne tedy na vsechny, pristupne jsou jenom tri z nich. Ale jeste nez jsme dojeli ke stromum, videli jsme ze silnice nejakou odbocku na jakesi vodopady. Tak jsme odbocili, popojeli kousek po cervene nezpevnene silnici, zaparkovali a sli se projit. Ale jedine co jsme nasli byl trochu prudceji padajici potok. Tak jsme byli trochu zklamani.

Pokracovali jsme tedy smerem na vysoke stromy. Dojeli jsme do maleho mestecka Pemberton. Bali jsme se, ze nenajdeme odbocku na vysoky strom, ale byla naznacena. Vysplhali jsme se autem na kopec nad mestecko a dojeli na parkoviste. Vybehla nejaka pani, ze se plati za parkoviste. To uz jsme vedeli z pruvodce, ze maji takovy system, ze se neplati na vstup na stromy, ale za parkovani. Clovek by si myslel, ze kdo prijede autobusem ze nemusi platit, ale vetsina mist pristupna linkovymi autobusy neni. Znamenalo by to pokazde treba tricetikilometrovou turu pesky. Dosli jsme ke stromu, ktery nesl jmeno Gloucester Tree. Byli na nem zelezne stupy po obvodu do spiraly a jeste byla shora cesta kryta nejakym pletivem, takze se clovek citil bezpecne. Strom byl dokonce privazany, aby se za vetru nekyval. Po precteni cedulky dole jsme zjistili, ze tam smi byt maximalne sest osob, a tak jsme museli pockat, nez lide shora slezou. Strom byl vysoky asi sedesat metru. Michal stravil cekani povidanim si s mistnimi papousky. Lide jsou dole a my se muzeme vydat nahoru. Stup po stupu splhame do koruny stromu. Cesta je dlouha. Shora je vcelku pekny vyhled do korun jinych stromu. Jsme sice trochu nad nimi, ale moc vice nez vrcholky jinych velikanu okolo na obzoru clovek nenajde.

Na Tree Top Walk uz bychom to dneska nestihli, protoze zaviraji v pet hodin, a tak jsem se rozhodli se jet podivat jeste na jeden vysoky strom nesouci jmeno Bicentral Tree. Byl asi patnact minut cesty autem. Nebyli tam zadni lide, kdyz jsme tam prijeli. Mel 71 metru. Zacali jsme lezt nahoru. Asi ve tretine stromu byla takova budka. Tam psali, ze odtud nahoru je cesta tezsi. Ale to nas samozrejme nezastavilo. Nicmene pravdu meli, protoze stupy nebyly pravidelne, a nekdy mezi nimi byli velike diry. Nahore se strom trochu chvel diky vetru. Rozhled byl malicko lepsi, takze se to rozhodne vyplatilo tam vysplhat. Mel mene vetvi, coz umoznovalo krasny pohled dolu. Po slezeni ze stromu jsme se sli jeste kousek projit okolo po znacene cesticce. Potkali jsme i hada, ale utekl pred nami. Michal porad chtel spechat, protoze pry bude brzy tma. Ale jak pro koho, protoze on mel slunecni bryle. Po vymeneni za svetle uz nespechal. Nicmene bylo uz asi sedm hodin vecer a my vime, ze tady se stmiva brzy.

Nasedli jsme do auta a jedeme smeem Walpole. Nekde pred timto mesteckem bychom se chteli zastavit a spat, abychom to rano nemeli daleko na Tree Top Walk. Cesta je porad stejne. Blizime se k Walpole a rikame si, ze bychom uz meli najit nejake parkoviste. Potkali jsme odbocku, kterou jsme se rozhodli zkusit. Jeli jsme zkopce az k nejake budove, ve ktere se svitilo. Tak jsme se otocili a jeli zpet. Byl tam takovy veliky travnaty plac. Napadlo nas, ze by se tam mozna mohlo zaparkovat. Byli tam nejake stojanky s cisly, tak nas napadlo, ze by to mozna mohl byt karavanovy parking, ktery se ale vyuziva jenom v lete, protoze tam nikdo nestal. Zaparkovali jsme a ja jsem sla ven uvarit jidlo - nudlovou polevku. Dneska jsme uz vedeli jak sklopit sedacky, tak jsme tak udelali a spokojene usnuli

Treti den (Tree top walk, Albany, solna jezera, Wave rock, navrat)

Rano jsme dojeli kousek do centra Walpole se nasnidat.

Po snidani jsme se vydali hledat turistickou atrakci znamou jako "Tree Top Walk".